Zejména při prvním nákupu chovatelé váhají, zda koupit tele, březí jalovici, krávu... a zda jednu či vícero.

Odrohování zvířete se provádí nejčastěji u telátek. Lze provádět asi od věku jednoho týdne, kdy jsou dobře zřetelné pučince, nejpozději by mělo být provedeno do věku asi jednoho měsíce.

Způsob provedení záleží na preferenci chovatele. Lze užívat buť tzv. "odrohovací pastu", kdy se pučnice maže speciálním roztokem, který ji rozleptá. Pro dobrý a spolehlivý výsledek je vhodné pučnice předem oholit či důkladně ostříhat, aby roztok dobře pronikl po celé ploše do kůže a pod ni. I tento způsob odrohování teleti způsobuje určitou bolest a je vhodné jej kombinovat s analgézií (léky proti bolesti).

Druhý běžně využívaný způsob odrohování je za právě použití kauteru, kdy dochází ke spálení a jednorázovému odstranění pučnice působením vysoké teploty a tlaku. Působením vysoké teploty je obvykle zajištěna také "desinfekce" rány, která se poté obvykle pěkně zahojí a zacelí bez nutnosti dalších zásahů. Jde o doporučovaný postup dle EFSA a Rady EU, protože odrohování kauterem je jednorázový a šetrný zákrok, jestliže je prováděn s využitím analgézie a anestézie (tedy za stavu sníženého vědomí a s podáním léků proti bolesti), bolestivost rány po odrohování navíc velmi rychle odeznívá a při správném provedení tele zažívá minimální nepříjemné pocity. Ačkoli česká ani evropská legislativa výslovně odrohování kauterem za plného vědomí nezakazují, rozhodně by odrohování bez anestezie a analgezie mělo být považováno za přežitek, který patří do dob, kdy se i chirurgické zákroky na lidech prováděly "zaživa".

Pokud chovatel potřebuje odrohovat už dospělé rohaté zvíře, toto se provádí také často za využití sedativ, kdy kompetentní osoba speciální pilkou odřízne distální část rohů. V takovém případě zvířeti rohy částečně zůstanou, ale jsou menší a tupé, nejsou tedy nebezpečné.

Některá zvířata jsou již přirozeně bezrohá od narození. Může za to genetika, taková zvířata totiž nesou tzv. alelu pro bezrohost. Označují se buď Pp nebo PP.

Bezrohost je autozomálně dominantně dědičná, tedy mohou ji zdědit jak jalovičky tak býčci, a pro vlastní bezrohost jim stačí jedna alela P.

Potomek zvířete s haplotypem Pp má 50% šanci, že po svém rodiči bude bezrohé. Potomek zvířete s haplotypem PP bude bezrohý vždy.

Ačkoliv na zvířeti již častně od narození je zjevné, zda bezrohé je či není, někdy i tak je bezrohost předmětem genetického rozboru. A to tehdy, když není podle haplotypu rodičů zjevné, jestli je haplotypu Pp nebo PP.

Bezrohost je v současné době zajímavá a vyhledávaná vlastnost a dá se očekávat, že do budoucna bude stále více žádaná.

Akutní hypoklacemie, běžně označovaná jako "ulehnutí krávy" nebo poporodní paréza, je častým strašákem chovatelů, hlavně těch, kteří nemají dostatek informací o tom, jak jí účinně předcházet nebo případně řešit nastalý akutní stav.

Nejde o stav, který by měl nastávat u dojnic nějak často, ale kdo dlouhodobě chová dojný skot čistě mléčného užitkového typu, ten se s ní někdy v životě zkrátka setkat může. V takové situaci je dobré být klidný a připravný.

Cílem následujícího textu není nabídnout odbornou rešerši vědeckých článků, ale shrnout informace a praktické zkušenosti z chovů a to jazykem, který bude srozumitelný pro každého chovatele bez odborných znalostí biochemických procesů nebo odborné terminologie.

K chronické a někdy akutní hypoklacemii dochází nejčastěji u vysokoužitkových krav. Nejčastěji po prvním dojení, někdy může nastat již v době porodu nebo v době mezi porodem a prvním dojením, případě později v prvních dnech po porodu. Častěji jsou hypoklacémií ohroženy krávy starší, obecně se považují za rizikové krávy na začátku třetí nebo vyšší laktace. Není to však pravidlo, v praxi se objevují i případy, kdy tzv. "ulehnou" i mladší krávy, velmi vzácně i jalovice.

Zkušeného chovatele nemusí překvapit ani hypoklacémie v průběhu laktace, například v době kolem říje. Jde o jev vzácný, ale ne nereálný.

Vápník je v určité míře přirozeně přítomen v krvi krav, molekula vápníku hraje nezastupitelnou úlohu při biochemických procesech probíhajících na nervosvalové ploténce. Při poklesu vápníku pod fyziologicky přípustnou hranici organismus v různé míře ztrácí schopnost ovládat svaly.

Není to "buď a nebo" - mírná hypoklacémie vede ke zhoršení motoriky a přirozených projevů chování, nemusí se ale nutně projevit jako typické "ulehnutí". Teprve silná hypoklcémie organismu vede k těm typickým projevům, kdy kráva leží a není téměř schopná pohybu. Hranice hladiny vápníku v krvi, kdy kráva "ulehne", se pohybuje individuálně někde mezi 1,5 - 2 mmol/ml.

Neoddiskutovatelná je tedy určitě souvislost mezi nástupem laktace a odvápněním organismu. Jednoduše řečeno: začíná se produkovat mléko a vápník z krve přechází do mléka. Normálně fungující metabolismus krávy pak vápník do krve zase "doplňuje" za využití neurohumorálních procesů z kostí, které jsou přirozenou "zásobárnou" vápníku v organismu.

Kráva, která se dostává do hypokalcémie, rychle utvoří mnoho mléka bohatého na vápník a současně nedostatečně nebo nedostatečně rychle mobilizuje vápník z kostí.

Nejlepším řešením hypoklacémie je prevence. Je ale také třeba říci, že názory na to, jak vypadá správná prevence se různí i v odborných kruzích. S jakými doporučeními se můžete setkat?

Doplňování vápníku do krmiva v období přípravy na porod. Tato rada vychází zřejmě z laické představy, že si v těle lze vytvořit nějakou velikou zásobu a z ní pak čerpat. Z hlediska fyziologie to ale tak jasné není. Pokud tělo krávy přijme nadměrné množství vápníku, pak část uloží kalcifikací kostí (jestliže to tělo aktuálně potřebuje), ale zbytek odchází z těla srze vylučovací soustavu a kráva ho vyloučí močí. Doplňováním vápníku tedy lze vyřešit teoretické odvápnění kostí, ale je naivní si představovat, že ze v těle tvoří "nějaká nadstandardní zásoba na později". Navíc doplnění případného deficitu vápníku neřeší samotnou příčinu akutní hypokalcémie - tedy nedostatečnou nebo nedostatečně rychlou mobilizaci vápníku z kostí po otelení.

Naopak, je-li kráva před porodem krmena krmivem spíše chudým na vápník, působí to stimulačně na její organismus a na vylučování hormonu, který je zodpovědný za mobilizaci vápníku z kostí.

Pastva před porodem. Ano, pastva před porodem u suchostojných krav bývá vhodnou prevencí, jestliže jde o pastvu přiměřeně chudou, neintenzivní (spíše chudá na vápník a draslík). Nízký příjem vápníku přirozeně stimuluje vylučování hormonu (parathormonu) zodpovědného za mobilizaci vápníku z kostí. Jestliže vhodná pastva je doplněna o horčík, je to opět ku prospěchu věci. Kravám navíc prospívá pohyb, chudší pastva a pohyb přispívají ke správné tělesné kondici (kráva před porodem netloustne).

Vápník podaný po porodu preventivně. To je v odborných kruzích obecně přijímaný postup a praxe mu dává za pravdu. Po porodu lze vápník rychle dodat buď formou perorálního nápoje, depotní intramuskulární injekce nebo formou bolusů podávaných per orálně. I přes dobrou poporodní přípravu totiž kráva přecejen někdy může "ulehnout", zmíněné přípravky toto riziko opět snižují. Dále pomáhají účině předcházet tzv. subklinické hypokalcémii, tedy stavům, kdy kráva má po určitou dobu mírný nedostatek vápníku - to se neprojeví oním  "opravdovým ulehnutím", ale i tak krávě působí určité potíže v motorice a nekomfort, obojí pak vede k neoptimálnímu průběhu rozdoje na začátku laktace a také snížení užitkovosti.

Někdy se nedaří a i tak chovatel nachází krávu ve stavu nehybnosti ve stavu akutní silné hypokalcémie.

Co dělat?

1. Na nic nečekat. Pokud kráva rodí, porodila nebo je zcela na začátku laktace a nacházíte ji v tomto stavu, nevstává, je třeba jednat ihned a velmi rychle.

2. Volat veterináře, přičemž pravděpodobný postup je následující:

   1. Rozbor krve v laboratoři

   2. Podat vápník v infúzi

   3. Nadále sledovat vývoj hladiny vybraných makroprvků a enzymů v krvi a klinický stav, dle výsledků infúzi opakovat nebo se léčba doplňuje o další léčiva, např. glukóza, fyziologický roztok, analgetika, přípravky podporující látkovou výměnu nebo funkci jater; někdy je vhodný drench

   4. Pokud kráva i pro normalizaci krevního obrazu nevstává, je vhodné a může pomoci krávu polohovat nebo zvedat za pomoci techniky

3. Konkrétní postup řídí vždy zkušený veterinář nebo jiná jím proškolená osoba. Nesprávným postupem lze krávě spíše uškodit, než pomoci. Současně ale ani rychlý a správně vedený léčebný postup nemusí vést k úspěchu a záchraně zvířete, bohužel.

Co nepomáhá:

1. Čekat, lákat na pamlsky.

2. Obvykle v této fázi již nepomohou ani jiné formy podání vápníku perorálně nebo intramuskulárně. Taková kráva je často ve stavu, kdy vápník potřebuje doplnit mnohem rychleji a v mnohem větší míře.

3. Podávat jako první pomoc jen kofein.

4. Hledat neověřené rady na internetu, sociálních sítích, radit se s lidmi, kteří s tětmito stavy zkušenost nemají.

• Ulehnutí je dobré hlavně předcházet.

• Vhodná prevence ulehnutí v době přípravy na porod:

  • Přiměřeně chudá pastva, dostatek horčíku.

  • Nenechávat krávy zatlousnout a umožnit jim přirozený pohyb.

  • Obecně hlídat výživu a kondici krav, poradit se s odborníkem (např. výživářem).

• Po porodu:

  • Podat vápník formou vhodného preparátu per orálně nebo intramuskulárně.

  • Nesnažit se krávu při prvním a druhém dojení vydojit v maximální možné míře. Není třeba při prvním dojení nutně vydojit více, než několik litrů. Zejména u plemene jersey se určitě lze spokojit jen s takovým nádojem, který vám například umožní napojit tele mlezivem.

  • Sledovat stav krávy - jakmile se vám bude zdát smutná, apatická, bude mít tzv. "zapadlé oko", nebude mít chuť žrát, tak je vhodné zbystřit a její stav řešit dříve, než se zhorší.

• Když už ulehne:

  • Jednat ihned, rychle, nečekat na nic, volat veterináře. Pokud neseženete veterináře, zkuste hledat v okolí někoho z oboru, kdo zkušenosti s takovými stavy má. Může jít i o dobrého zootechnika nebo výživáře.

• Čeho se obecně vyvarovat:

  • Jako vždy a u všeho - je dobré dávat si pozor na to, od koho si necháváte radit. Poslouchejte rady a zkušenosti veterinářů, dále také výživářů, lidí zkušených a z oboru.

  • Dobré a osvědčené rady jen výjimečně najdete na diskusních fórech nebo sociálních sítích. Především, i dobře míněná rada a praktický tip od kompetentního uživatele internetu vám nejspíš nebude k ničemu, protože k posouzení situace a stavu je potřeba komplexní znalost problematiky i vaší situace v chovu.

  • Neplašit a neděsit se. Ulehnutí krávy není nic mimořádně častého. Ale setkat se s ním zkrátka někdy může každý chovatel dojných krav. Rozhodně ale nejde o hlavní problém v chovu nebo denní chleba chovatelů.

Management odchovu a odstavu telat je problematikou, která dělí chovatele na různé tábory a z nějakého důvodu často budí emoce a vášně jak mezi chovateli, tak zejména mezi laickou veřejností.

Pravdou je, že možností, jak řešit odchov, oddělení od matky a také odstav je řada, každá s sebou nese své výhody a nevýhody, některé režimy hospodaření s sebou také přinášejí určitá omezení.

• Tele jednoznačně potřebuje

  • v prvních dnech mlezivo, optimálně od své matky, je-li to možné;

  • mléčnou výživu do věku minimálně dvou měsíců.

• Od stáří několika dnů je třeba teleti přidat

  • napájecí vodu - čistou, nezávadnou;

  • dále se přidává nějaké krmivo typu startéru, jehož účelem je podpořit rychlý rozvoj bachoru. Ke startéru lze přidávat také seno a podobně.

• Tele z hlediska anatomie a fyziologie není malá kráva, ale jeho trávicí trakt má určitá specifika oproti dospělému skotu.

  • Trávení probíhá především v žaludku, předžaludky tele v prvních dnech až týdnech života v podstatě v trávení nevyužívá.

  • Při přirozeném odchovu tele pije od matky mnohokrát denně a k rozvoji předžaludků dochází postupně do věku asi 6 měsíců tím, že tele začíná přijímat hrubou potravu, zejména pícniny (pastva, seno, senáž, sláma, ...).

  • Rozvoj předžaludků lze účinně urychlit tím, že tele je motivováno dříve a ve větším množství přijímat jiné krmivo, než je jen mléko.

• Chovatelé dojného skotu při odchovu telat a dojení řeší typicky následující otázky a situace

  • jak tele odchovat co možná nejkvalitněji ve specifických podmínkách vlastního chovu;

  • jak zajistit dostatečný a rovnoměrný "odběr" mléka z vemene, které u dojnice produkuje násobně více mléka, než je tele schopno vlastním sáním upotřebit;

  • jak účinně omezovat tele v "nadbytečném" příjmu krmiva a dostat se k mléku (vydojit ho), aby mohlo být dále spotřebováno a tržně zhodnoceno - typicky se nejedná o chovy bez tržní produkce mléka.